Minulé ročínky – Hill Bill Rally

Ročník 2020

233 zajímavých míst v závodní mapě, 21 úkolů pro poznávání místní kultury a více než tisíc kilometrů kolem rakouských hradů, přes slovenské termály a vinice až do cíle v malebném národním parku Pieniny na polských hranicích. To a ještě mnoho dalšího byla pro nás všechny Hill Bill Rally 2020, první ročník objevitelského závodu, který nejde prohrát.

Objevování skrytých krás zapomenutých krajů

Na pátečním startu v zámecké zahradě zámku v Uherčicích se na objevitelskou moto výpravu auty, na motorkách i skútrech vydalo 13 posádek. Celé putování se odehrávalo v komorní přátelské atmosféře 18 závodníků, kteří se nechali zlákat na výpravu za hranice Česka a často i své vlastní komfortní zóny. Zajímavé body v závodní mapě nás všechny zavedly na místa, kam bychom se normálně jen tak nepodívali. Na konce polorozpadlých cest, na vyhlídky a kopce, na zajímavé přírodní útvary nebo k zapomenutým kulturním památkám v malých vesničkách. Hill Bill Rally je objevitelská výprava, která nám ukázala, kolik krás a zajímavostí se skrývá v nedalekém okolí – hned za hranicemi Rakouska, u bratrů Slováků a za hřebenem hor v podkarpatské oblasti Polska. Původně plánovanou trasu nám týden před startem zavřel Covid. Proto jsme museli zapomenout na cestu do Maďarska a zhasla i šance setkat se v cíli u moře na chorvatském pobřeží. Účastníky jsem ale nenechali na holičkách (v tomto případě spíš doma), sedli jsme znovu ke googlu a mapám, trasu přeplánovali, připravili novou síť zajímavých míst i nové úkoly a vydali se na cestu po zapadákovech, které pro nás zůstaly otevřené.

Dvě odtahovky a závod s časem

Ať už se někdo snažil nasbírat, za navštívené checkpointy a splněné úkoly cestou, co nejvíce bodů do konečného skóre, nebo se se svým pionýrem snažil jenom včas urazit nemilosrdné vzdálenosti do dalších povinných bivaků, výprava každého obohatila o nesčetné zážitky a poodhalila skryté krásy zapadlých krajin. Během týdenní akce jsme se setkali na startu, ve dvou bivacích cestou a v cíli. Na srazech byl vždy prostor pro společné sdílení zážitků a klábosení do pozdního večera. Následující ráno už začal čas nemilosrdně plynout a bylo vždy potřeba zase osedlat motorového oře a vyrazit objevovat další místa cestou k cíli.

A když se něco porouchalo tak, že si vozidlo posádka nedokázala opravit sama včas, nezbylo než hledat záchranná řešení. Hned ve dvou případech pomohla místní odtahovka. Závod s časem jsme pozorovali hlavně u babet a pionýrů, pro které byly vzdálenosti mezi srazy nepřející, ale statečně se s nimi utkávali. Pro cestovatele autem bylo putování rychlejší a možná o něco klidnější. Záleželo nejvíc na tom, kolik míst se cestou snažili navštívit. Nakonec je to ale jako se vším – jaké si to posádka udělá, takové to má. A podle toho si také vybere vozidlo. Někdo si pak mohl nastavit odpočinkové tempo více jako na dovolené, pro druhého byla cesta pořádnou výzvou. Pro to, abychom si pak na společném srazu dobře pokecali, nehrála kubatura závodního vozidla nakonec žádnou roli.

Nová přátelství během cesty a na společných tábořeních

Posádky se potkávaly často denně, buď na silnicích, večer v kempech nebo při táboření na divoko pod širákem. Tomu pomáhala společná WhatsUpová skupina všech účastníků, pomocí které jsme si mohli dávat vědět, kde kdo táboří, pokud to chtěl sdílet. Cestou se tak formovaly a zase trhaly různé skupinky tak, jak se komu zrovna chtělo. A to je skutečně cesta k novým přátelstvím, k náhodným nečekaným setkáním nejen mezi závodníky, ale také s místními. Míra socializace s ostatními tedy výhradně závisela na gustu každého a kam kdy chtěl přijet.

Radost z dosažení cíle po týdnu trmácení

Po týdnu na motorce s osezeným zadkem a vyfoukanýma ušima už jsme někdy odpočítávali dny, kdy už se v klidu rozvalíme v cíli se sklenkou dobrého pití. Podobně se asi cítili také naši kamarádi, kteří odjeli celou cestu v kabrioletu a větru si užili ještě více. A nakonec ani v uzavřeném autě není týden řízení pro každého úplně odpočinek. Nemluvě o tom, jak vám třeba začnou v autě lézt na nervy vaši spolujezdci, kteří vám věčně kafrají do řízení (a pokud žádné nemáte, tak vám třeba zase chybí si s někým konečně poklábosit). A to jsou věci, které k Hill Bill Rally a ke každé jiné náročné cestě rozhodně patří. Vyjet za hranice své rodné hroudy, vystoupit ze své komfortní zóny, setkat se s problémy a najít pro ně řešení, potkat a poznat nové kraje a skvělé lidi, a z toho všeho se zase něco nového naučit. Je pravda, že do cíle jsme se všichni celkem těšili. Konečně ten týden ve spěchu a nejistotě (kdy se zase něco rozbije) dokončit, vyhodnotit vítěze, posedět u společného stolu s vychlazeným pivem nebo půllitrem kofoly, probrat všechny zážitky s ostatními a nechat si k tomu třeba taky zahrát lidovky od místních muzikantů. Stálo to za to! Ze závodu jsme si všichni něco odnesli, někam nás to posunulo, a s radostí a také jistou mírou hrdosti nad dokončenou výzvou na něj vždycky rádi vzpomeneme. A až se potkáme, rádi vám povyprávíme o tom, jaké to “doopravdy” bylo. A nebo pojeďte příští ročník s námi a zažijete to na vlastní kůži.

Co o Hill Bill Rally řekli účastníci?

Zážitková jízda plná nečekaných událostí, krásných i těžších okamžiků daná hlavně letitým závodním strojem Jawa 21 Pionýr s minimálním výkonem, ale zato s velkým obohacením života jakéhokoliv cestovatele.

Orientační (ne)závod, takový DAKAR chudých, starých a slabých (alespoň podle naší kategorie).

Super road-trip plný zážitků, návštěvy zajímavých míst, kam se normálně jen tak nepodíváš, perfektní organizace, přátelská a veselá atmosféra po celou dobu a dogs friendly :-D. Bude-li možnost, moc ráda se zase znovu zúčastním.

Navigační závod po zajímavých místech, kam by se člověk normálně nepodíval, okořeněný trochou soutěživosti, ponořením do historie dané země, zábavnými úkoly a super partou lidí.

link na fotky

Ročník 2018

“Za dobrodružstvím s fichtlem do Koločavy”, zněl tehdy titulek článku v Horáckých novinách o našem závodě. V srpnu 2018 jsme pořádali neobyčejnou motovýpravu ze srdce Vysočiny do Koločavy na Zakarpatské Ukrajině, kterou jsme tehdy nazvali Zakarpatská 1000 a dnes ji hrdě považujeme za nultý ročník Hill Bill Rally.

Už tenkrát jsme dobře věděli, že hned za cedulí Brno Líšeň se dá zažít velké dobrodružství s atmosférou slavných závodů jako je Dakar. A to za méně než kolik by někoho stála dovolená u moře. Jak se to nakonec povedlo a kdo získal putovní zlatou helmu?

Zakarpatská 1000, pořádné dobrodružství pro staré a slabé (motorky), byl desetidenní dálkový etapový závod, který jsme vymysleli pro sebe a pro všechny, kteří se nebáli vzít za plyn staré nebo slabé motorky a trmácet se na ní tisíc kilometrů slovenským venkovem až daleko do hor Zakarpatské Ukrajiny. Závod byl komornější, měli jsme kolem 12 posádek (a nestydíme se za to), ale o to větší dobrodružství a zábava celá akce byla! Základní princip závodu byl stejný jako u Hill Bill Rally – navštívit co nejvíc zapadlých míst vyznačených z Roadbooku a v pořádku a včas dorazit až do cíle.

Řekli jsme účastníkům, ať nečekají žádné složitosti. Že Tisícovka je dálkový etapový závod na motorkách s nepovinnými checkpointy a trochou orientace v mapě, v rámci kterého nejspíš zabloudí, porouchá se jim motorka, zmoknou, budou ujíždět před medvědem a kvůli osezenému zadku si pak ani nesednou v hospodě. A oni se stejně přihlásili.